Zahradníček

Březnové počasí  Celorepublikové akci Ukliďme Česko  příliš nepřálo. Vítr severák přišel z hor a vzal s  sebou i sněhové ranní vločky, komu by se chtělo z teplé postele …  Stateční a otužilí dobrovolníci, ti, co se nezalekli, strávili  dopoledne s posláním. Čistili jsme náš les pod Uhlířským vrchem od odpadků, které po sobě bohužel zanecháváme my lidé. Přírodě spoustu dlužíme, chceme ji mít krásnou a čistou.

 A nejen to, úklid jsme si zpestřili  Velikonoční  stopovanou – cestou za  tajemnými vajíčky.  S potěšením musíme říct, že nepořádku nebylo tolik jako v jiných letech. Díky tomu jsme mohli pozorovat posly jara, těšit se z prvních zelených lístků, poslouchat bublající potok, naslouchat ptákům a pouštět lodičky.

Všem statečným malým dobrovolníkům a jejich rodičům moc děkujeme za velkou pomoc. Podle hesla nejdříve práce a potom zábava, jsme se řídili také. Odměna za práci byla úžasná, teplý oheň, buřty, diplomy a velikonoční dobrota … I přes nepřízeň počasí to stálo za to. Krásné neformální setkání s pocitem dobře vykonané práce. Třeba se nás příští rok sejde více dětí a rodičů i z jiných  školek, které byly na letošní akci  také pozvány. A jedna velká radost na závěr, naše řady rozšířily i děti, které už do školky nechodí, jsou už školáci, a přece nám přišli pomoci. To potěší.

Jaro, jaro, jaro už je tu. Sníh se mění na sněženky, slunce sype z peněženky na zem tisíc zlatých dukátů.  (Co to je?)

Ano, už jsou opravdu na zahrádce pampelišky, kopřivy, sedmikrásky, probudili se ruměnice, mravenci a naše rybičky v jezírku. Jaro jsme přivítali u ohýnku, zazpívali si s kytarou písničky, poděkovali paní Zimě, za klidný odpočinek, sníh a vodu a teď hurá do práce. 

Je čas jarních oslav, zdobení, uklízení, aby všechno mohlo růst a vzkvétat.  Ze starých březových větví jsme vyrobili ozdoby na náměstí, zdobili jsme sakury s ostatními školami a školkami, ať je náměstí veselé a barevné. Také jsme se přidali k celorepublikové akci Ukliďme Česko a teď nás čeká úklid naší zahrádky, kam chodíme moc rádi. 

Na brigádě nás čeká spousta práce, letáky a seznam prací najdete v šatně. Těšíme se na společné setkání v zahradě. 

První vločka, druhá, třetí
z nebe na zem právě letí.
Jedna vedle druhé sedá,
volné místo ještě hledá.
Na strom, střechu, silnici
udělají čepici.

Naše zahrádka se oblékla do bílé čepice a po dlouhé době si zimu všichni užíváme. Jak? Hledáme stopy zvířat, kdo k nám přišel na návštěvu a proč? Jezdíme z kopce na všem co jde, lopaty, boby a prkna frčí z kopce na plné obrátky. Tvoříme a vaříme ze sněhu, pozorujeme sněhové vločky, malujeme sněhem stromovousy, stavíme sněhuláky a vůbec nám nevadí, že mrzne. Hra Na mrazíka zahřeje úplně všechny. A když do toho zasvítí zubaté slunce, zima nám chutná. 

A co víc? Staráme se o ptáčky, připravili jsme jim krmení a hlídáme jaké jsou zásoby v krmítku. Zima je pro ptáky těžká a dlouhá. 

Podzimní zahradnické noviny hlásí, že zahrádka už je zazimovaná.

Nebylo  to bez práce.  Tentokrát jsme si vystačili i bez rodičů. Nejdříve jsme posbírali úrodu jablek, a že jich letos bylo, sklidili kedlubny, pohrabali listí, ostřihali suché listy ze záhonků a také naši práci a pomoc pořádně oslavili.

Jak? No přece u ohýnku, už přituhuje. Teplý bylinkový čaj, buchtička z jablek, co připravily paní kuchařky chutnaly znamenitě. Mnozí z nás poprvé ochutnali pečené jablko přímo z ohniště, to byla dobrota trochu kouřová a teplá...

Ať se ti hezky spí zahrádko, a ty Martine na bílém koni, už můžeš naši uklizenou zahrádku zasypat sněhem. 

Ahoj zase na jaře.